Hana Hegerova — Kázání v kapli Betlémské song lyrics and translation
The page contains the lyrics and English translation of the song "Kázání v kapli Betlémské" by Hana Hegerova.
Lyrics
Ač dnešní doba nepřeje už kostelům a chrámům
Ač zájem lidí obrátil se ke kinům a krámům
Ač zanícená kázání už nehodí se jaksi
Do teorie životní a tím méně i v praxi
Přec jen byl dobou která ráda hovoří o člověku
Uprostřed Prahy zbudován památník Středověku
A ten, který v tom kostelíku oblíben býval u farníků
Pro plamenná svá kázání…
Ten, který neznal, co je strach
Ten, z nehož nezbyl ani prach
Unášen kazatelnou asi znova
Metat by musel krutá slova
Do strachem nalomených zad
Rozhoupat chtěl by stěny věží
Protože s bojácnými stěží
O pravdě hovořit by dokázal
A nenašel by mezi všemi
Toho kdo lidem v této zemi
O pravdě hovořit by zakázal
Poznatek do očí by štípal ho jak mýdlo
Že lidé bojí se jen o své dobré bydlo
Třesou se před záští maličkých kostelníků
Svých vlastních sousedů, svých vlastních důvěrníků…
Ten, který neznal, co je strach
Ten, z nehož nezbyl ani prach
Unášen kazatelnou asi znova
Metat by musel krutá slova
Do strachem nalomených zad
Do strachem nalomených zad!
Lyrics translation
Although today's times no longer wish for churches and temples
Although the interest of people turned to cinemas and shops
Though a passionate sermon no longer fits
Do the theory of life and the less so in practice
Yet he was a time that likes to talk about man
In the middle of Prague, a monument of the Middle Ages was built
And the one who used to be popular with parishioners in that church
For the Flaming of your sermons…
The one who did not know what fear is
The one of whom there is no dust left
Drifting through the pulpit again
Metat would have had cruel words
Fear-stricken back
He would rock the walls of the towers
Because with the fearful hardly
He could talk about the truth
And he would not find among all
Who the people of this country
The truth to speak would be forbidden
The knowledge in his eyes would pinch him like soap
That people are only worried about their good housing
They tremble before the resentment of the little churchgoers
Your own neighbors, your own confidants…
The one who did not know what fear is
The one of whom there is no dust left
Drifting through the pulpit again
Metat would have had cruel words
Fear-stricken back
To the fear-torn back!